ČÍM MÉNĚ POMŮCEK A POMOCI, TÍM LÉPE

Člověk se naučí plavat snáz, pokud zapojuje správné svalové skupiny. Více tak vnímá své vlastní tělo a principy pohybu ve vodě. Součástí výuky plavání by tak vždy měly být části bez plaveckých pomůcek již od útlého věku a naše fyzická pomoc by měla být přiměřená situaci.

CO DĚLAT S NEPLAVCI V HLUBOKÉ VODĚ BEZ POMŮCEK?

Dovednosti, kterými se začíná jsou:

• vstup a výstup z vody
• ručkování
• voda v obličeji (cákání, polévání…)
• výdechy do vody

Následují pak dovednosti, u kterých je více potřebná naše aktivní a přiměřená fyzická pomoc:

• vznášení
• odrazy
• splývání
• kraulové, znakové nohy
• sidekick, onearmdrill
• kraul, znak

Všechny tyto dovednosti lze nacvičovat i bez pomůcek.

MÁME TEDY VŠECHNY PLAVECKÉ POMŮCKY VYHODIT?

Určitě ne. S radostí a důvěrou jde všechno lépe. Při plavání hraje velmi významnou roli také pocit bezpečí, důvěry a sebejistoty. A v tom nám může pomoci právě i používání pomůcek a hraček.

A JAK MOC POMÁHAT?

Je třeba pečlivě vážit míru pomoci a neustále ji přehodnocovat – pokud pomoc a podporu pomůckami přeháníme, dítě si na to může zvyknout a uložit si to do svého pohybového vzorce jako jistou součást. (Jde o stejný princip, jako když se děti učí chodit a nedoporučuje se je vodit za ruce nebo neustále chytat a zvedat při nestabilních prvních krůčcích a pádech.) Dítě by si nás nebo pomůcku zafixovalo do svých pohybových vzorců jako součást prostředí – a zapojovalo by tak jiné svaly, než ty, které je třeba zapojovat při provádění dovedností bez pomoci. O to náročnější by pak pro něj bylo udělat krok k samostatnosti a dělat dovednost bez naší pomoci nebo bez plavecké pomůcky.

ČÍM MÉNĚ FYZICKÉ POMOCI, TÍM LÉPE

Děti držíme či táhneme za desku jen co nejmenší silou, jaká je potřebná k vykonání činnosti. Například při slézání do vody nemusíme děti pevně držet celou dobu za hrudník (nebo je do a z bazénu vyndavat vlastníma rukama, aniž by se do toho dítě zapojilo), ale podle míry jejich samostatnosti je třeba jen lehce přidržovat. A v případě potřeby chytnout pevněji. Poslední fáze fyzické dopomoci už je vždy jen lehký dotek tak, aby dítě cítilo, že tam jsme, když bude potřeba, ale zároveň celou činnost mělo ve své režii. Když už děti vykonávají nějakou činnost bez fyzického kontaktu s námi, tak je pro některé moc důležité připomínat slovní ujištění o tom, že jsme stále nablízku a připraveni pomoci. 

Nám se osvědčily tyto pomůcky: Dim si vystačí pouze s pěnovou nudlí (žížalou), malou plaveckou deskou, věcmi k lovení a polévání. Jak je používá se dočtete v ukázce, ebooku nebo knize.

Nejvíce dětem pomůžeme vlastním příkladem a inspirujícím prostředím. Tím, že sami předvádíme věc, kterou je chceme naučit. (O různých způsobech učení jsme psali v článku KAŽDÝ SE UČÍ JINAK.) A tím, že budeme často chodit plavat.